Zjišťování názoru člověka se zdravotním postižením u soudu
Názor člověka se zdravotním postižením v řízení, které se ho bytostně týká (například při hospitalizaci, umístění v zařízení sociálních služeb, omezení svéprávnosti), je velmi důležitý. V praxi ale bývá obtížné ho zjistit, protože pro většinu lidí je soudní řízení složité a nepříjemné.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením ale na tyto situace myslí. Dokonce se touto otázkou zabýval i Ústavní soud. V nálezu č. I. ÚS 1974/14 řekl, že soudce musí člověka se zdravotním postižením osobně zhlédnout a umožnit mu říci svůj názor na věc. Navíc zdůraznil, že je vhodné tak provést v prostředí a za podmínek, které nejsou nadmíru zatěžující. Soudce musí své chování a formu komunikace přizpůsobit zdravotnímu stavu člověka a nastolit neformální atmosféru setkání. S tím souvisí i potřeba vhodně zvolit místo výslechu, kde se člověk bude cítit dobře.
Povinnost přizpůsobit soudní řízení osobám se zdravotním postižením plynou mimo jiné z článku 13 odst. 1 a článku 14 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Třeba se to někdy bude hodit i vám.