Článek 19: Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti

10. 12. 2021

Dříve lidé nevěřili,
že lidé s postižením
dokážou žít samostatně.

Nechali je proto žít v ústavech.

I v dnešní době pro spoustu lidí
není dostupná potřebná podpora
a proto musí žít v ústavech.

To vede k izolaci a proto je to špatně.

Každý člověk s postižením
má právo žít tak, jak chce.

 

Tomu se říká nezávislý způsob života

Mohu sám rozhodovat o svém životě.

Mohu si zvolit
kde a jak chci žít
a s kým chci bydlet.

Mohu si zvolit
jak a kdo mi pomáhá.
Například mohu mít osobního asistenta.

Mohu pracovat.

Každý člověk s postižením
má také právo
být začleněn do společnosti.

Co znamená začlenění do společnosti?

Znamená to,
že někam patřím.

Jsem součástí společnosti
mám kamarády a známé.

Mohu jít všude tam,
kam chodí ostatní lidé.
Třeba na koncerty, do divadla
nebo na fotbal.

Plná svéprávnost je základem
pro nezávislý způsob života
a zapojení do společnosti.

K tomu se více dozvíte u článku 12.

 

Jak se Václav přestěhoval do vlastního bydlení 

Po spuštění videa můžete v přehrávací liště na ikonku čtverečku (vlevo od ozubeného kolečka) a tím povolit titulky.

 

Jak může vypadat pomoc s nezávislým způsobem života a začleněním do společnosti

Panu Richardovi je 34 let,
využívá službu Podpora samostatného bydlení od března 2020.

Bydlí na Praze 4, v pronajatém bytě,
chodí do práce,
je spokojený, že žije mezi lidmi.

Nikdo mu neříká, co by měl dělat,
cítí se svobodný,
může si o svém životě rozhodovat.

Nebylo to tak vždy!

Zobrazit zbytek příběhu

Pan Richard žil 14 let v pobytovém zařízení. V ústavu.
Nebyl v ústavu spokojený.
Měl veřejného opatrovníka, který jeho nespokojenost neřešil.
Veřejný opatrovník měl velkou moc
a nechtěl, aby se Richard odstěhoval
ani, aby mu pomáhal někdo jiný.

 

Po dlouhých dohadech se pan Richard dostal do Chráněného bydlení,
ale ani to pro něj neznamenalo svobodu.
Dal najevo nespokojenost, ukončili mu smlouvu a o bydlení přišel.
Musel bydlet na ubytovně, tam to sice bylo lepší,
ale nikdo mu nepomáhal.
A opatrovník nesouhlasil, aby nějakou sociální službu využíval.

 

Přišel o příspěvek na péči, měl málo peněz.
Pak se stala změna – změnil se veřejný opatrovník,
který se začal více zajímat o přání pana Richarda
a jeho touhu po nezávislém životě.

 

Pan Richard zažádal s opatrovníkem o pomoc službu Podpora samostatného bydlení.
To bylo na jaře roku 2020.
Pomohli zmapovat aktuální potřeby pana Richarda,
pomohli panu Richardovi zjistit,
jaké bydlení si se svým příjmem může dovolit.
S pomocí nového opatrovníka zažádali zpět o příspěvek na péči.

 

Nejdříve se povedlo najít byt a
pan Richard se mohl odstěhovat z ubytovny.
Brzy na to začal chodit do práce.
Musel se naučit postarat se o sebe a o domácnost,
Naučit se uvařit si, nakoupit, spočítat peníze.
Učil se přijímat svou vlastní zodpovědnost za svá rozhodnutí.

 

Když si s něčím neví rady, má se na koho obrátit.
Pomáhají mu nejen pracovníci z PSB, ale i veřejný opatrovník.

 

Pan Richard má velké plány,
Chce, aby mu soud vrátil svéprávnost.
A měl svého podpůrce, kterému důvěřuje.
Chce cestovat, jednou mít svůj vlastní byt a přítelkyni.