Článek 25: Zdraví

• Vydržet čekat v čekárně, domluvit se a porozumět si. Pomůže mi, když lékař nemluví rychle, když mi to vysvětlí srozumitelně.
• Říct přesně různé věci a údaje.
• Nejtěžší je pro mne zajistit, aby mi doktor dal správnou lékařskou zprávu, aby mě neodbyl. Taky mi vadilo, když mi doktoři říkali, že tam nemám chodit, že jsme zdravá. Že mám přijít jednou za rok. Zdálo se mi, že mě nechtějí vyslyšet.
• Zdravotní sestra ví, že někdy nemluvím. Že za mě mluví máma nebo ségra. Dřív jsem mívala velkou trému. Nedokázala jsem popsat třeba, jakou mám rýmu. Když jdu k doktorce naší, tak komunikuju. Mám taky trému třeba připravit se na vyšetření a sbírat 24 h moč. To je těžké. Nerada čekám u doktora. Je mi příjemnější doktorka, víc než muž doktor.
• Nemám s tím problém. Jediné, co mi někdy vadí je čekat dlouho v čekárně. S žádným doktorem v Praze jsem neměl nikdy žádný problém. Lékaři se mnou vždy jednali jako profesionálové.
• Nalézt a vybrat toho pravého, aby měl zkušenosti v tom oboru a byl dobrý. Aby mi uměl poradit, nerozčiloval se a hned neodporoval, když má či vidí člověk tu věc jinak.

• Musím vědět, co se mnou budou dělat. Informovat mě. Dodá mi to klid a vím, co se bude dít. Chci vědět, jestli je situace vážná či lehká. Jsou věci, které mi nedělají dobře, nebo jsou mi nepříjemné. Třeba při vyšetření krku se mi navaluje, paní doktorka mě pak uklidňuje, ať vydržím, že to bude za chvíli hotové. Taky například u zubaře je to o domluvě, když vím, že mi budou vrtat povrchové kazy, tak odmítnu injekci. Sám se se zubařem domlouvám.

• Někdy asistent, někdy volám sama.
• Volám sama nebo s mámou. Je třeba zkontrolovat termín, jestli mám volno.
• Objednávám se sama, ale jako doprovod se mnou chodí asistent.
• Objednám se sama. Když jdu k novému doktorovi, tak potřebuji mámu nebo ségru. Bojím se, co mě tam čeká, a nemluvila bych. Je to taková moje psychická opora. A když nedokážu mluvit, mluví za mě.
• K obvodnímu lékaři a ke kožnímu chodím už sám. Jinak mi pomáhá s objednáním a doprovodem mamka, hlavně k zubaři, protože máme stejného.
• Když nemůže zavolat mamka, tak si volám sám. Nebo to dělám tak, že když to není obvodní lékař, tak tam rovnou zajdu a domluvím si tam termín. Většinou se mnou k doktorům chodí mamka, a někdy chodím i sám. Mamka je můj podpůrce a do jisté míry i moje opatrovnice.
• Ze začátku mi pomohl Rytmus, teď chodím sama a domlouvám si schůzky jen s paní Vlastou Stupkovou, psychoterapeutkou. S objednáním ani doprovodem už nepotřebuji pomoc.

• Když se na něčem potřebuji domluvit s doktorem a je to jen o mně.
• Na gynekologickém vyšetření a na ortopedii.
• Chtěla bych chodit k doktorům sama, ale učím se nepřehánět to a řídit se radou, že to stačí jednou za rok. Dřív jsme měla potřebu chodit k doktorům častěji než ostatní.
• Mám radost, když to vládnu sama. Ted třeba na vyšetření štítné žlázy jsem byla sama.
• Na psychoterapii chci být sám.

• Domluvit se na dalším termínu návštěvy, pomoci mi zjistit, jestli mám volno.
• Pomoc většinou nepotřebuji. Ale k některým doktorům mě doprovází máma, kvůli přesným údajům. K zubaři jezdím sama.
• Až když mi doktor řekne výsledek vyšetření, pomáhají mi asistenti například pravidelně brát léky.
• Máma a sestra, často jako doprovod.
• Pomáhá mi mamka, která si zapisuje moje neurologické problémy, aby pak mohla neurologovi říct, co se děje a on mohl dle toho pomoct.

Ano, mám v péči 2 nebo 3 ženy s mentálním postižením.

Jedna slečna má omezenou svéprávnost. Pro mou práci je důležité, zda je pacientka svéprávná či ne, hlavně kvůli komunikaci, porozumění léčbě, atd.

Ano, myslím, že omezení svéprávnosti může komunikaci mezi lékařem a pacientem komplikovat, záleží na konkrétní situaci.

S opatrovníkem je dobré komunikovat na začátku vyšetření – při rozhovoru ohledně potíží pacientky a potom na závěr vyšetření – zda je nutná léčba či další postup, aby bylo dobře dané situaci porozuměno.

Ano, komunikace před, během i po vyšetření by měla být přizpůsobena tak, aby jí klientka dobře rozuměla. Vyšetření je tím pro ni méně stresující.

Poznám to z toho, že se jí cíleně zeptám, zda všemu rozumí. Zeptám se, zda má otázky. Také podle toho, jak reaguje, jaký má výraz v obličeji, jak se chová.

To je různé, záleží na konkrétních potřebách. První prohlídky jsou často v období středoškolských let, někdy později.

Ano, některé pacientky pravidelně na prohlídky nechodí. Kontaktujeme je telefonicky, anebo dostanou dopis od pojišťovny, že by se měly na vyšetření dostavit.

Důležité je, aby žena správně pochopila, kdy a proč je důležité na kontroly chodit, jak kontroly probíhají a co mají za cíl. Když to pochopí, určitě nebude mít problém s tím, aby na kontroly chodila. Gynekologická kontrola se dělá 1x ročně. Je důležité kontrolovat, že je vše v pořádku.