Článek 23: Rodina
Lidé s postižením mají právo
žít svůj rodinný a partnerský
život jako ostatní.
Úmluva zaručuje, že mají právo
mít partnera, partnerku
nebo svatbu, pokud to chtějí.
Pro správné rozhodování
o partnerských otázkách
je třeba, aby pro lidi s postižením
byly dostupné srozumitelné informace
o sexu, včetně možnostech antikoncepce,
vztazích, povinnostech rodičů apod.
Lidé s postižením si mohou sami plánovat
svou rodinu. Mohou se rozhodnout, jestli
budou mít děti nebo ne. Také je jen na
nich, kolik dětí budou mít.
O své děti se musí umět postarat. Aby bylo
možné se správně rozhodnout o dětech, je třeba
mít přístup k srozumitelným informacím,
jak děti vychovávat a co potřebují.
Zkušenosti lidí s postižením s právem na rodinný život
Svatba jako velký sen
Paní Michaela měla tři sestry.
S jednou z nich strávila kvůli jejich
postižení dětství v ústavech.
V dospělosti, když jim zemřela maminka,
se obě dostaly do domova pro osoby
se zdravotním postižením.
Tam byla Michaela 15 let.
Sama nemohla nikam, neměla klid.
Na návštěvy za ní jezdil její přítel, pan Standa.
Michaela velmi stála o to, aby se mohla i se
sestrou z domova odstěhovat.
Opatrovníkem Michaely byla její další
sestra, která nejprve nechtěla, aby se z domova přestěhovaly.
Aby se mohla osamostatnit, zažádala o změnu opatrovníka.
Nová opatrovnice podpořila její rozhodnutí.
Michaela se odstěhovala do nájemního bytu, kde
jí pomáhali asistenti.
Celý velký sen bylo bydlet se Standou.
Ten žil tehdy v domově důchodců a často za ní jezdil.
Po roce se k ní přestěhoval a chtěli se vzít.
Michaela požádala o navrácení svéprávnosti
a soud jí vyhověl. Svatba proběhla v červenci 2015.
Tedy za dva roky po odstěhování z domova
pro osoby se zdravotním postižením.
Se svým manželem byli přesvědčeni,
že mají právo na normální život jako všichni ostatní.